První polibek našeho navždy

20. září 2009 v 20:22 | Lareth |  Jednodílné povídky
Další povídkam která je z programu "Co by se stalo, kdyby...". Pro tentokrát svatba.



Sníh dopadající na sytě zelenou trávu se přestal rozpouštět. Přicházeli oni. Zahaleni v rouše zabarvené různými odstíny černé. V jejím středu bylo to největší zlo a proto bylo oděno v černých hávech. Všichni měli rudé oči. Až na jednu upírku. Její oči byly zlatavé. Celá moje rodina byla v nebezpečí. Jen kvůli mně. Všichni co miluju, do jednoho, padli mrtví k zemi a já jediná stojím na bělostném sněhu mezi rozsápanými těly mých nejbližších a pod jedním je sníh zbarven do ruda, hledí na mě jeho skelné hnědé oči…

S hlasitým výkřikem jsem se probudila. V mžiku u mě byla máma a utěšovala mě.
"To nic, byl to jen sen, zlatíčko," šeptala a houpala mnou jako když jsem byla malá.
"Chceš o tom mluvit?" Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou.
"Chceš, aby ti táta zpíval?" Opět jsem zavrtěla hlavou v nesouhlasném gestu.
"Budu spát. Zítra je můj velký den." Opět jsem si lehla. Máma si povzdychla. Ani jeden z mých rodičů nebyl z mého vdávání nadšený. Ani přes to, že už je mi celých dvacet jedna let. Chtěli jsme se vzít už dřív, ale věděla jsem, že rodiče budou protestovat, takže jsme ještě chvilku počkali. Ovšem ani pozdější termín se neobešel bez Emmetových narážek, Edwardovo trucování a třískání věcmi od mámy. Teta Rose se také netvářila dvakrát nadšeně, ale ona sama nic nahlas neřekla. Což oceňuji. S tátou, mámou a občas s Emmettem jsem nemluvila. Jediný, kdo mě plně podporoval, byla teta Alice, která mi šťastně pomáhala zařizovat svatbu.
Mámě však bylo líto, že spolu nemluvíme, tak se smířila s mým vdáváním a začala pomáhat s plánováním. Alice ji přenechala zařizování pozvánek pro hosty, obstarávání květin a spousty dalšího. Táta se tvářil nabručeně o něco déle, ale když jsem se strategicky před dědou Carlislem zmínila, že nevím, kdo mě povede k oltáři, přišel smířený s realitou a nabídl mi své rámě při cestě do manželství.
Se vzpomínkami jsem usnula a už jen matně jsem si uvědomovala, že toto je poslední noc, co spím v krásné chaloupce jako svobodná žena. Od zítřka se nebudu moct schovávat za rodiče. Budu vdaná a zodpovědná sama za sebe.

Ráno mě probudily zlatavé slunečný paprsky, které mě šimraly na zádech. Ležela jsem nehnutě a užívala si poslední chvilky doznívajícího spánku. Teprve když jsem byla zcela vzhůru, jsem si uvědomila, co je dnes za den. Než jsem však stihla sama vylézt z postele, do pokoje vběhla Alice, Rose a máma.
"Ty ještě spíš?" zahřměla Alice. "Vždyť už máme tak málo času."
Urychleně jsem vylezla z postele a rozběhla se do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby. Zaběhla jsem se převléknout do šatny.
Všechny tři na mě čekaly stále v mém pokoji.
"Tak jdeme," řekla máma táhla mě pryč z chaloupky. Ještě naposledy jsem se na ni podívala. Zakázala jsem si ty podivné myšlenky. Přemýšlela jsem nad svatbou. Má se konat na pláži v La Push, kde mě můj Jacob požádal o ruku. Což se mi snažili všichni rozmluvit, ale já se nedala a prosadila si svou. Proto ve velkém domě nikdo nebyl. Ostatní dělali poslední přípravy na pláži.
Zastavili jsme se až v Alicině kolosální koupelně, kde měla postavené různé přípravky na zkrášlení. Mockrát mi máma vyprávěla, jak úžasná byla svatba s tátou. Dokonce ji prý připravovala Alice ve stejné koupelně. Jen obřad bude odlišný. Máma scházela ze schodů tady v domě, zato já půjdu po nádherné písčité pláži.
"Tak, tady se posaď a nevrť se," řekla Alice a zatlačila mě do vysoké židle. Zavřela jsem oči. Představovala jsem si dokonalost přicházející chvíle. Cítila jsem divnou nervozitu, která mi svírala žaludek. Zhluboka jsem se nadechla. Představila jsem si Jacoba, jak stojí pod hromadou květin. Jak čeká na mě. Další představou byla naše svatební noc. Proti své vůli jsem se začervenala. Otevřela jsem oči, abych se podívala, jestli si někdo z nich všiml mého zamyšlení, ale byly moc zaměstnané prací, že nevěnovaly pozornost ničemu jinému. Přípravy byly tak dlouhé, že jsem dokonce na nějakou dobu usnula vyčerpáním. Probudila mě až mám, aby mi radostně oznámila, že jsou s první části hotové. A to s líčením a vlasy. Mé kudrnaté vlasy mi spadaly až do pasu a já jsem jim řekla, že je nechci dát do obyčejného drdolu. Tetu Alici urazilo slovo 'obyčejný'. "Jako bych dělala něco obyčejně, Renesmé," odvětila tehdy.
Cítila jsem, že mám vlasy částečně rozpuštěné a na hlavě alespoň tunu laku a tužidla.
"Teď šaty," zamumlala máma. "Rose, můžeš, prosím?"
"Jistě," přitakala a odplula z místnosti. Ani ne za půl vteřiny se vrátila s velkým bílým vakem, ve kterém byly ty nádherné šaty. Máma je vybalila a opatrně mi je přetahovala přes hlavu. Splývaly na mém štíhlém těle jako lehoučká mlha (zde http://www.1-svatebni-saty.cz/svatebni-saty/aspen-prodej-1284eur). Ještě mi obula stříbrné páskové boty na jehlových podpatcích. Rose mi do vlasů zastrčila jemnou čelenku a krásný dlouhý sametový závoj se stříbrným lemováním. Postaraly se o tradice. Modrý podvazek. Hloupě jsem se chichotala, když mi ho Rose nandávala. Nové jsem měla šaty, boty a závoj. A staré jsem měla náušnice, řetízek a náramek ve stříbrném provedení od mámy.
"Tak, teď se já a Rose jdeme převléknout," řekla Alice. Byla jsem jí vděčná, dala nám chvilku o samotě.
"Jsi krásná, Nessie. Tohle je hrozný pocit," zašeptala máma a v hlase měla stopy pláče, ale slzy jí po bledých tvářích netekly, ani se neobjevovaly v očích. Pohladila mě po tváři.
"Mám tě ráda," jemně jsem ji objala.
"Já tebe taky, Renesmé." Když mě pustila, do místnosti se vrátily mé tety. Alice nesla nádhernou kytici bílých lilií.
"Tak, jsi nádherná," řekla mi, jakmile mi vrazila do rukou květiny. "Bello, jdi se převléknout," řekla mámě. Všimla jsem si, že obě mají na sobě překrásné šaty (zde http://www.1stpromdress.com/products/big/20081028135444.jpg). Byly stejné, až na barvu. Rose měla svoji oblíbenou rudou a Alici splývaly na těle bledě béžové šaty. Máma byla pryč jen krátký okamžik. Na sobě měla ty samé šaty v modré barvě. Vlasy měla vyčesané do elegantního drdolu a několik jejich pramenů se jí vlnilo kolem tváře. Byla krásná.
"Páni, mami. Tak moc ti to sluší!" vypískla jsem.
"Dnes jsi tu hvězda ty, zlato."
"Tak jedeme. Emmett čeká dole," řekla rychle Alice a už nás hnala ze dveří. Každá z nich ještě popadla malou kytici žlutých chryzantém a červených gerber.

U auta opravdu čekal Emmett, který byl oděný do černého elegantního obleku. Nervózně střílel pohledem k domu. Asi jsme měly drobné zpoždění. Rose mi držela závoj, abych ho nevláčela po zemi.
"Páni. Nessie, jsi kočka," usmál se Emm. Zasmála jsem se,
"Děkuji. Taky nevypadáš špatně." Zatím mi podržel dveře od černého mercedesu, který byl ověšený bílými růžemi.

Cesta do La Push byla sice krátká, ale pro mě dlouhá. Jacob byl ode mě ještě daleko. Máma si všimla mé nervozity, ale nevyptávala se.
Když jsme dorazili k pláži, přecházel mě zrak. Moře jako by bylo nachystané na uzavření sňatku. Bylo klidné a zářivé. I přes to, že nesvítilo slunce. V dáli stál vyřezávaný svatební oblouk ověnčený spoustou bílých, žlutých a rudých květin. K němu byl natažen dlouhý úzký červený koberec. Po celé jeho délce byly umístěné bílé židle s dalším barevným spektrem květin. Když jsem vystoupila, táta mi nabídl rámě s úsměvem na rtech. Váhavě jsem mu ho oplatila.
"Jsi nádherná, miláčku," zašeptal mi do ucha. Opět jsem se zasmála. Přešla jsem pohledem všechny sedící. Byli zde všichni, které mám ráda. Pohledem jsem vyhledala toho, kterého miluju ze všech nejvíc. Na tváři měl ten nejkrásnější úsměv.

Pláží se rozezněly první tóny tradičního svatebního pochodu. Nejasně jsem si uvědomovala všechno okolo sebe. Měla jsem oči jen pro něj. Přede mnou se roztančily mé družičky. Všechny tři byly tak půvabné. Táta chvíli počkal, než byla řada na nás. Dělala jsem jeden krátký krok za druhým. Jen silou vůle jsem se ovládala, abych neproběhla tu neskutečně dlouhou uličku. Když jsem viděla jeho, jak se zbožně usmívá. Na sobě měl černý smokink, ve kterém mu to tak slušelo. Jeho úsměv se ještě daleko více rozšířil, když jsem stále jen několik málo kroků od něj. Byla jsem unešená dokonalostí mého budoucího manžela. Konečně mě táta dovedl až k němu a tradičně mu vložil mou ruku do té jeho. Už jsem z něj nespustila oči. Oddávající si odkašlal. Jako bych se probudila. Uchechtla jsem se. Obřad začal, jakmile hudba utichla a její poslední tóny vyzněly do ztracena. Oddávající začal odříkávat rutinně to, co většinou říkává, ale opět jsem ho nevnímala. Utápěla jsem se v Jacobových hnědých očích. Začala jsem vnímat při té nejdůležitější části.
"Já Jacob Black beru si tebe Renesmé Carlie Cullenová za manželku. Ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě. Navždy. Ani smrt nás nerozdělí," odříkal svůj slib bez zaškobrtnutí a bez toho, aby se rozhodoval, jestli si mě vůbec chce vzít.
"Já Renesmé Carlie Cullenová beru si tebe Jacobe Blacku za manžela. Ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě. Navždy. Ani smrt nás nerozdělí," říkala jsem procítěně. Do slov jsem vložila zlomek lásky, kterou k němu cítím.
"Z moci mi svěřené vás prohlašuji za muže a ženu. Polibte nevěstu," pokynul na Jacoba a naše rty se něžně spojily. Bylo to jako exploze. Všechno se mění. Už nejsem já a on, ale my. Renesmé a Jacob Blackovi. Poloupírka a vlkodlak. V břiše se mi proletovaly hejno motýlků. Teď už nás nemůže nic rozdělit. Jacob musel náš polibek ukončit, aby ho táta nezabil. Když naše první manželské políbení skončilo, Jakobovo tvář rozjasnil úsměv.
Naklonil se ke mně a do ucha mi šeptl: "miluji tě, Renesmé Blacková."
"I já tebe, můj choti," zašeptala jsem mu zpět a zasmála se nad tím archaizmem. Někdo za námi si odkašlal. Poznala jsem tátu, který se tvářil trochu hněvivě. Přistoupil ke mně.
"Nessie, hodně štěstí. A víš, že se vždycky můžeš vrátit domů. Budeme tu stále pro tebe. Nezapomeň. Miluju tě, zlato," řekl, políbil mě na čelo a pevně mě objal. Po tváři mi stekla osamocená slza.
"Já tebe taky. Ale nebudu v tobě budit naděje, že se vrátím. Našla jsem to, co jsem potřebovala, víš?" Povzdychl si.
"Tušil jsem takovou odpověď, ale i přes to, ano?" Přikývla jsem.
"Mám tě ráda." Ozvalo se další odkašlání, tentokrát mámino.
"Dovol, miláčku. Teď jsem na řadě já." Při tom se na Edwarda zářivě usmála a políbila ho. Stále byli tak zamilovaní. Jako by se poznali včera a teď byli poblouznění. Pyšně jsem je pozorovala. Máma se ke mně naklonila a pevně objala. Rozhlédla jsem se přes její rameno a s vykulenýma očima pozorovala ten neskutečný počet gratulantů.

Jakmile skončily gratulace, začalo zapadat slunce, jehož paprsky se odrážely od téměř všech přítomných. Na moři vytvořily nádherné zlaté odlesky. Celá scéna se proměnila v hostinu, kde začala znít hudba a byl čas na náš první společný tanec.

Začali jsme tančit do rytmu nádherné romantické písně. Jacob mě roztáčel v rytmu hudby. A když mě k sobě přivinul, šeptal mi do ucha milostná vyznání nebo mé jméno.
"Miluji tě!" vydechla jsem a něžně ho políbila. Na pláži byli snad všichni. Celá má rodina byla šťastná, protože jsem byla i já. Denaliovi mě plně podporovali. Přijela i smečka z Egypta, Irska a Amazonie. Zafrina mě dlouho objímala. Z nás se staly skvělé kamarádky. Už od toho, co jsem byla malá. Mám ji moc ráda. Tanec skončil a mnoho z našich hostů se domáhalo také k jednomu. Takže když jsme se k sobě dostali, nikdo nás už neoddělil. Protančili jsme celou noc. Měsíc nám přitom ozařoval cestu budoucnosti, která se rýsuje jasně a šťastně. Ráno nás čekal odlet na líbánky, ale já teď potřebuji jediné a to jeho přítomnost.

Ten den byl pro nás nejkrásnější. Avšak život přináší strasti a zmatek, naše láska se nevytratí a my budeme šťastní navěky. Jako moji rodiče. A tak jsme odcházeli vstříc našemu osudu po boku těch, které nejvíce milujeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama