Pouto hvězd

20. září 2009 v 16:14 | Lareth |  Poezie
Báseň o vztahu zářivých bodů, jejich láska a pouto:).



Je osud, když procházím tmou černou?
Ne, je to přání a sen tvého podvědomí.
Je dar, když unikám před radostí četnou?
Ne, to je otevírání tvého svědomí.

A proč tvoje tvář ukazuje bolest?
Protože neumím přehlédnou další lest.
Nedokážu muka skrýt,
prostě neumím z duše zradu smýt.

Tak pojď, podej mi ruku tvou,
projdeme tou zlou tmou,
najdeme hvězdy a lunu,
ulehneme v písčitou dunu.

Půjdeme tak dlouho, dokud duše tvá čistá nebude,
nalezneme mír a nic jiného nezbude,
radost a štěstí naše srdce obejme,
moji zradu t nás obou odejme.

Navěky vpijeme se do sebe,
jako hvězdy do temného nočního nebe,
budeme navždy jen jeden,
každý tím druhým veden.

Jednou naše zář vyhasne,
ale naše láska věčná nezhasne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama