Osud do kamene vryt

20. září 2009 v 15:25 | Lareth |  Poezie
Nová báseň, která mě napadla v tramvaji, kde jsem ji sepsala. Je o podzimním dni, jež se rozmáhá naším světem:)... samozřejmě nechybí láska. Snad se bude líbit.


Když ohlédnu se stranou, vidím šero odpoledního dne,
jak po celém okolí se pne,
koukám, jak vítr pohrává si s listy unavených stromů,
kapky dopadají na omítku starobylých domů.

Také se koukni na utíkající den,
jak blíží se ke svému konci,
nech si zdát okouzlující sen,
však je to v tvé moci.

Najdi místo, kam ulehneš v trávu vlhkou,
udělej věc jedinou, lehkou,
zavři oči své,
nekoukej na nebe podivně smutné, sivé.

Nech krásu vzpomínek proplouvat,
vždyť nemáš za co se mi omlouvat,
já jsem já a ty jsi ty,
buď tím kým jsi, nech promlouvat své city.

Buď tím, do koho jsem se zamilovala,
pro to jsem se narodila,
abych jen s tebou byla,
jinou možnost bych nebrala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama