My monkey man

20. září 2009 v 20:16 | Lareth |  Jednodílné povídky
Parodie, která patří do programu "Co by se stalo, kdyby...". Čtěte sami. Doporučuji hudbu Mozart - Requiem.




"Ahoj, tati," pozdravila jsem ho. Omýval si ruce ve dřezu. "Kde máš ryby?"

"Dal jsem je do mrazáku."

"Vezmu si pár kousků, než zmrznou - Billy ti tady dnes odpoledne nechal pár opečených ryb od Harryho Clearwatera," oznámila jsem naoko nadšeně.

"Vážně?" Charliemu se rozzářily oči. "Ty mám moc rád."

Charlie se šel umýt, zatímco já jsem chystala večeři. Netrvalo dlouho a seděli jsme u stolu a mlčky jedli. Charliemu jídlo chutnalo. Zoufale jsem přemýšlela, jak splním svůj úkol, snažila jsem se přijít na způsob, jak to téma nakousnout.

"Co jsi dneska dělala?" zeptal se a vytrhl mě z mého snění.

"No, dneska odpoledne jsem byla venku kolem domu…" Vlastně jenom kousek odpoledne. Snažila jsem se, aby můj hlas zněl vesele, ale žaludek se mi svíral. "A dnes dopoledne jsem byla na návštěvě u Cullenových."
Charlie upustil vidličku.

"U doktora Cullena doma?" zeptal se udiveně.

Předstírala jsem, že jsem si nevšimla jeho reakce. "Jo."

"Co jsi tam dělala?" Nezvedl svou vidličku.

"No, mám dnes večer tak trochu rande s Edwardem Cullenem a on mě chtěl představit svým rodičům… tati?"
Zdálo se, že Charlie má infarkt.

"Tati, jsi v pořádku?"

"Ty jdeš ven s Edwardem Cullenem?" zahřměl.

Jejda. "Myslela jsem, že máš Cullenovy rád."

"Je pro tebe moc starý," reptal.

"Oba chodíme do třeťáku," opravila jsem ho, ačkoliv kdyby tušil, jakou má pravdu, tak ho trefí šlak.
"Počkej…" zarazil se. "Který z nich je Edwin?"

"Edward je nejmladší, ten s nazrzle hnědými vlasy." Ten nejkrásnější, ten božský…

"Aha, no, tak to je…" - snažil se - "lepší, myslím. Nelíbí se mi, jak vypadá ten veliký. Jsem si jistý, že je to milý chlapec a tak, ale pro tebe mi přijde příliš… zralý. Takže ten Edwin s tebou chodí?"

"Edward, tati."

"Chodíš s ním?"

"Asi jo."

"Včera večer jsi říkala, že tě žádný kluk z města nezajímá." Ale zase zvedl svou vidličku, takže jsem viděla, že to nejhorší máme za sebou.

"No, Edward nebydlí ve městě, tati."

Věnoval mi přezíravý pohled, zatímco žvýkal.
"A stejně," pokračovala jsem, "je to ještě na začátku, víš. Takže mě neuváděj do rozpaků s těmi řečmi o chození, jo?"

"Kdy má přijít?"

"Bude tu za pár minut."

"Kam půjdete?"

Hlasitě jsem zasténala. "Ty jsi jako španělská inkvizice. Budeme hrát nějakou hru s jeho rodinou." Nemohla jsem mu říct pravdu, to by mě nepustil.

Jeho obličej se svraštil. "Co je to za hru?" Sakra, on si nedá pokoj.

"Asi americký fotbal," vymyslela jsem si rychle. Charlie zrudnul v obličeji.

"Ty nebudeš hrát fotbal. A už vůbec ne s tím hromotlukem, vždyť by tě zabil," rozkmotřil se.

"Tati, můžeš být v klidu. Stejně se budu jen dívat," uklidňovala jsem ho, ale za zády jsem zkřížila prsty. "Vážně," dodala jsem.

"Dobře, tak ho přiveď."

"Buď milý," upozornila jsem ho s našpulenými rty.

"Jako obvykle," zašklebil se. Zašla jsem ke dveřím a přivedla Edwarda. Charlie si ho zamyšleně měřil od hlavy až k patě.

"Ty jsi Edward?" promluvil téměř nadřazeně otec. "Ano, pane. To jsem já."

"Co se chystáte dělat?" Zvedla jsem oči v sloup. Došlo mi, že si chce Charlie Edwarda proklepnout.

"S mojí rodinou budeme hrát americký fotbal." Při té lži ani nehnul brvou. Takže poslouchal. Nepatrně se ušklíbl nad mojí chabou výmluvou. "Bella samozřejmě hrát nebude. Potřebujeme rozhodčí," dodal.

"Fajn. Užijte si to. A Bello, raději se drž dál od toho obra."

"Tati..."

"Buď hodná." Přikývla jsem a Edwarda jsem odtáhla ven, kde na nás čekal jeho super nablýskaný trabant.

"Vždycky ti tu káru budu závidět," prohodila jsem směrem k Edwardovi.

"Já vím, je to mazel."

"Měli jste vyjet o hodinu dřív, než tam tohle dojede...," řekl Charlie posměšně. Střelila jsem pohledem k jeho novější škodovce.

"Ale tati. Ne všichni si můžou dovolit takový luxus jako ty." Otevřel mi dveře spolujezdce a já nastoupila. Edward usedl na místo řidiče.

"Tak můžeme?"

"Rozjedeme to ve velkém stylu," šeptla jsem, zatímco Edward startoval. Jeho autíčko se zabručením naskočilo a rozjelo se z příjezdové cesty.
"Těšíš se?"

"Bude to paráda. Budou hrát všichni?" zeptala jsem se vykuleně.

"Jasně, nikdo z nich si nenechá ujít tak fajnovou hru."

Zbytek cesty uběhl v téměř úplné tichosti rušené mým netrpělivým ťukáním na palubní desku. Edward se zdal trochu nervózní. Nemohu určit z čeho. Dorazili jsme na okraj lesa, odkud musíme pěšky, jak mě Edward upozornil.
Pokrčil nohy v kolenou, abych mu mohla vylézt na záda. V rukou svíral velkou tašku. Raději jsem se neptala, co je uvnitř. Rozběhl se takovou rychlostí, že se mi obrátil žaludek naruby. Když jsme byli na místě, jeho rodina tam už byla. Všichni se po nás otočili. Seděli v kroužku na louce. Uprostřed jejich malého uskupení byla velká deska a kolem ní spousta skleněných lahví. Nad tím jsem se musela zasmát. Edward se na mě tázavě podíval.

"Ale nic," řekla jsem stále pobaveným hlasem.

Edward pozvedl obočí, ale nepromluvil. Došli jsme ruku v ruce k ostatním. Sedli jsme si vedle toho největšího - Emmetta.

"Vítej Bello, přemožitelko upírů," zahlaholil dramaticky.

"Zdravím tě, Emmette, obře ze země Oz," napodobila jsem ho a protočila oči. Okamžitě propukl v hurónský smích.

"Dobrej vtip, princezno bojovnice," dostal ze sebe během záchvatu.

"Díky, strýčku Fido," odvětila jsem a tím zapříčinila další dávku radostného smíchu.

Rosalie si pro sebe něco povídala. Něco jako: "Pche, přemožitelka upírů. To já jsem Rose, rytířka kulatého stolu. Jsem hezčí a chytřejší. Sakra, kde mám zrcátko?"

Zamračila jsem se. Najednou jsem se cítila uvolněně. Začala jsem se smát.

Ten blonďák - Jasper, se usmál a řekl: "Je čas. Nebude žádný problém." S těmi slovy na mě mrknul. Nechápala jsem tu narážku, ale přešla jsem to s mávnutím ruky.

"Kdo začne?" zeptal se nadšeně Carlisle. "Tentokrát to budou lístečky, kostky nebo střihání?"

"Kostky!" vykřikl Emmett a z kapsy vytáhl jednu, která měla čísla od jedničky do padésátky.

"Ani nápad, Emme. To by nebylo fér," rozčilovala se Alice.

"To mě nenecháte ani jednou vyhrát? Taky chci někdy začínat!" rozohnil se Emmett. Esme s Carlislem si vyměnili diskutující pohled.

Aliciny oči se upřely do dálky. "Fajn! Začínáš!" zavrčela nakvašeně. Emmett se nadšeně zavrtěl a popadl hnědou lahev od piva. Tu roztočil takovou silou, že se rozpadla na drobné střepy - okamžitě jsem pochopila nutnost takového množství lahví.

"Ups," zachichotal se Emm. "Ještě jednou," zabručel a soustředěně popadl další lahev - tentokrát zelenou. Zatočila se dokola. Kroužek oběhla desetkrát a nakonec se zastavila na Edwardovi. Emmettovy oči se okamžitě rozsvítily. Byla znát radost, která ho nutila, aby sebou mlel.

"Super," třel o sebe potěšeně dlaně. "Takže, polib mě."

"To ani náhodou! To nemohu!" odvětil Edward vážně.

"Huhů! Dáváš fant, bráško." Edward, ač nerad, sundal kalhoty, pod kterými se skrývaly červené trenýrky s malými upírky sající krev... br!

"Dost! Sedni si, ať se nemusíme koukat na tu hrůzu!" zakryla si teatrálně oči Rosalie a nenápadně koukala skrze prsty. Nemohla jsem se vynadívat na roztomilou rozpačitost zračící se v jeho bledé tváři.

"Točíš, broučku!" zašvitořila jsem. Svůdně na mě mrknul a vzduchem mi poslal mlaskavou pusu. Edward uchopil lahev, která měla hrdlo stočené k němu a zatočil s ní. Ovšem do roztočení dal příliš mnoho síly, lahev vyletěla a se zvukem tříštícího se skla se rozbila Rosalii o čelo. Vypadala jako bohyně pomsty.

"Omlouvám se!" zasmál se, zatímco se Rose snažila zbavit všech střípků,

"Takže znovu." Další pokus se vydařil. Hrdlo se zastavilo na mně. Očekávala jsem nějaký jednoduchý úkol, ale to jsem se mýlila. "Zvedni támhleten kámen," řekl a bledým prstem ukázal na alespoň padesát kilo těžký balvan stojící pár metrů od našeho stanoviště. Nazlobeně jsem střelila pohledem po mém příteli.

"Fajn!" zavrčela jsem. Přiskočila jsem ke kameni. Snažila jsem se ho uzvednout ze všech možných úhlů, ale nehnul se ani o milimetr. S dupáním jsem se vydala zpátky na místo. Cestou jsem si sundala triko, pod kterým jsem měla jen podprsenku a odhodila ho k Edwardovým kalhotám. Bez komentáře jsem popadla lahev a s drnčivým rachotem ji roztočila. Zastavila se u Emmetta. Nadšeně jsem zatleskala.
"Emmette, ty si zatancuješ tango s tamtím stromem a do pusy si dáš hlavičku česneku!"

"Tanga? Ale jak se to tancuje?" ptal se vykuleně. Avšak přeběhl louku a ze země vytrhnul strom, který jsem měla na mysli, do úst si vložil česnek a začal přes louku tančit balet. Dělal různé piruety a holubice.
Alice tleskala, já se dusila a ostatní se svíjeli v křečích smíchu.

"Myslím, že ti chyběla už jen sukýnka," vydala jsem ze sebe chraplavě. "To byl balet. Ty jsi měl tančit tango."

"Sakra, popletly se mi názvy."

"Dáváš fant, baleťáku." Poplácala jsem ho po zádech, ale pouze jsem si přivodila bolení zápěstí. "Au," zaskuhrala jsem. Emmett si sundal mikinu, pod kterou ukrýval triko s nápisem ,Kousni mě!'. Rozesmála jsem se.

"Pěkné triko!" zapištěla jsem pobaveně. Emmett už dnes podruhé popadl lahev a roztočil ji...

Alice, Rosalie, Esme a já jsme dávaly v dalších kolech fanty, takže se hromádka šatstva rozrostla na dobrou šatní skříň. Když se Edwardovi povedlo splnit úkol - uhodnout Jasperovu hádanku - a točil lahví. Byl na řadě Emmett. Tomu se nepovedlo úkol splnit, takže měl dávat fant, jenomže se rozčílil a odhodil lahev daleko do lesa.

"To jsi tomu dal! S čím teď budeme hrát, když jsi poslední lahev zničil?" křičela Esme rozlíceně. Napřahovala se, aby mu uštědřila výchovný pohlavek, ale než tak stihla učinit, na louce se objevily tři temné postavy vystupující jako z komedie. Vpředu stál tmavovlasý upír s kašparskou čepicí s rolničkami a za ním byla upírka s raperským oblečením, která se držela za ruku s klukem v sametovém županu s ovečkami.

Tmavovlasý muž, stále s úsměvem na rtech, předstoupil před Carlislea.
"Mysleli jsme, že slyšíme hru," řekl uvolněným hlasem s lehoučkým francouzským přízvukem. "Já jsem Laurí, a tohle jsou McViky a Jam." Ukázal na upíry vedle sebe.

"Já jsem Carlisle, tohle je moje rodina. Emm a Jazz, Rose, Esme a Alice, Ed a Okurka, promiňte Bella," ukazoval na nás po skupinkách.

"Máte místo pro pár dalších hráčů?" zeptal se Laurí společensky.

Carlisle se přizpůsobil Laurímu přátelskému tónu. "Vlastně jsme zrovna končili, došla nám i poslední lahev."

"To nebude problém. Jedna přilétla lesem," ukázal na lahev v levé ruce.

Tři věci jako by se udaly současně, zatímco Carlisle mluvil. Moje vlasy se zvedly s lehkým větříkem a já cítila slaninu, Edward ztuhnul, a ten legrační, Jam, najednou zvedl hlavu a měřil si mě.

"Koukám, že tu máte pečínku. Mňam." zaradoval se. "Smím si kousnout?"

"Drž se zpátky, neandrtálče," zavrčel Edward. To už mě ale Jam popadl za ucho a dotáhl mě na okraj louky.

"No tak pojď, slipmane. Vezmi si obídek." Edward k němu přiskočil, ale najednou jsem uviděla v Jamově ruce hořící sirku. Edward se neudržel na místě, snažíc se mě vysvobodit ze spárů pana nebezpečného, skočil po něm. Jam byl příliš ostražitý, hodil sirku do Edwardových červených trenýrek. Ten začal poskakovat a snažil se sirku vytáhnout. Už bylo pozdě. Od nohou začal hořet. Carlisle popadl hasící přístroj, který jsme využívali ke hře, ale oheň se mu nepodařilo uhasit.

"Edwarde, zůstaň s námi. Neodcházej," naříkala jsem v náručí toho pyromana. Mně po tvářích tekly obrovské slzy a celá jeho rodina vzlykala. Edward hořel ve smrtelných plamenech a z posledních sil řekl jediné: "Rosalie, miluji tě. Jednou se setkáme." S těmi slovy se rozpadl na pouhou hromádku prachu.

Přestala jsem plakat a zlostně jsem se otočila na Rosalii. "Ty mrcho!" Začaly jsme se hádat. Emmett zapískal na prsty.

"Ticho! Chtěl bych říct něco na počest mého nejúžasnějšího bratra." Z hloučku se ozvalo ublížené zakňučení. "Promiň, Jazzi. Dneškem počínaje jsi to ty."

"Chci říct jediné, tady Jamovi." Otočil se na mého únosce.

"Kdyby Jam nestrkal sirky kam nemá, teď by tu byl s námi můj pošahaný bratr!" zaskučel a odběhl do lesa, odkud se nadále ozývaly divné skřeky.

A jak jsem vlastně dopadla? Jam se slitoval a nechal mi jednu třetinu mé krve. McViky šla rapovat ke Cullenovým domů. S Jamem jsme nerozlučný pár hipízáckých upírů, kteří si rádi hrají s ohněm. A Edward? To nikdo neví, ale celou Amerikou se šíří historka o bledé tváři v rudých trenýrkách, které se zapalují lýtka a neustále volá: ,Opičko'.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama