Love to the grave

20. září 2009 v 20:14 | Lareth |  Jednodílné povídky

Takové pojednání o upírech vegetariánech a těch, kteří pijí krev lidskou. Zda uhodnete, kdy se tato povídka odehrává?












Pozoruje mě sedm párů očí.Ale každé z nich jsou rozdílné. Každé z nich jsou jiným oknem do duše.

To však není ten jediný rozdíl.

Těch pět osob má krvelačně rudé oči. Hledají jen záminku, aby se mi jejich zuby přisály na krk a ze mě by zmizel život.

Ale stále tu byly ty dva páry. Zlaté milující oči. Ztratit se v nich je jednoduché. Nalézt cestu zpět je téměř nemožné. Jejich duše jsou čisté, na rozdíl od duší s karmínově rudýma očima. Jejich duše jsou navždy zatracené. Nikdy nenaleznou pokoj a mír. Vždy budou jen zlí.

Zlaté oči jsou symbolem něčeho jiného. Jak by vypadal anděl s rudýma očima? Spíš jako ďábel. Ďábel v bílém šatu, s bílými křídly, ale s duší černou jako uhel.

Avšak anděl s očima okrovýma jako zlatý vodopád. Ty oči jsou milující. Nejsou to oči monstra.

Všichni mají na vybranou. Ti se zlatýma očima se snaží žít jako normální lidé. Bez zabíjení nevinných.

Pět upírů s červenýma očima na mě div nevrčelo, ale ti druzí mě ochraňovali, jako poklad. Jako něco víc. Ale co jsem já? Jsem obyčejný člověk s vůní, která vyvolává ve všech upírech jen chuť na mojí krev.

Jsem obyčejný člověk s chybami. Ten chlapec - navždy sedmnáctiletý - s bronzovými vlasy, s bezchybnou tváří je jen můj. Patříme k sobě, avšak jsme úplně rozdílní. Jsme rozdílní jako život a smrt, oheň a voda, vítr a bezvětří, slunce a měsíc, láska a nenávist. Avšak přesto bez sebe žít nemůžeme.

Možná mě dnes zabijí upíři s červenýma očima, ale vím, že nás smrt nerozdělí. Navždy spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama